Zásluhou sbormistrů Karla Klimeše a jeho syna Jiřího Klimeše a desítek dalších ochotných spolupracovníků, soustředěných kolem Olomouckého dětského sboru, Okresního domu pionýrů a mládeže a Parku kultury a oddechu v Olomouci, se do Olomouce sjely v říjnu 1972 stovky dětí, členů dětských pěveckých sborů, a daly tak základ Olomouckému festivalu dětských pěveckých sborů. Na festivalu nezpívaly jen české a slovenské děti. Již druhého ročníku v roce 1973 se zúčastnily sbory z německého Halle, maďarského Komló a jugoslávské Celje. Do roku 1990 zavítalo do Olomouce na pět desítek zahraničních sborů a festival byl pořádán jako nesoutěžní přehlídka špičkových dětských sborových těles. V roce 1987 vzrostl mezinárodní věhlas festivalu uspřádáním dvou soutěží Iuventus mundi cantat. Mimořádné zážitky z vystoupení lze připsat na vrub brněnské Kantiléně řízené Ivanem Sedláčkem, sboru Bambini di Praga s Bohumilem Kulínským, Kühnovu dětskému sboru v čele s Jiřím Chválou a libereckému Severáčku pod vedením manželů Uherkových. Festivalové publikum bylo rovněž svědkem nástupu mladších sbormistrů a jejich pěveckých sborů – Jiřího Skopala, Tomáše Motýla, Vladimíra Petržilky, Jiřího Klimeše, pražské Radosti vedené manžely Součkovými, Permoníku z Karviné s Evou Šeinerovou.

Olomoucké festivaly netvořily jen koncerty v hlavním koncertním sále a jejich rozhlasové či televizní přenosy, ale také stylově vyhraněné pořady renesanční a barokní vokální hudby v akusticky působivém a výtvarně atraktivním prostředí olomouckých chrámů, koncerty na školách olomouckého okresu, koncerty sborů sobě navzájem, besedy, autogramiády, průvody městem, improvizovaná spontánní vystoupení u olomouckých kašen a sloupu Sv. Trojice, zábavné pořady pro děti v místě jejich ubytování na vysokoškolských kolejích a mnohé jiné akce. V rámci festivalu se každoročně konaly odborné semináře pro sbormistry, byly vydávány edice notových sborníků s vítěznými skladbami ze soutěží, úpravami lidových písní i díly zahraničních skladatelů. Oblíbenou tiskovinou byl novinový zpravodaj Štafeta, který každý den festivalového dění poskytoval aktuální informace. Politické, ekonomické a společenské změny po „sametové“ revoluci se promítly i do podoby a dalšího vývoje. Po roce 1990 došlo ke změnám nejen v politické, ale i kulturní sféře a o existenci a kontinuitu festivalu se zasloužil jeden ze zakladatelů, sbormistr olomoucké Campanelly, pan Jiří Klimeš.

První dvě dekády byl festival zaměřen pouze na dětské sbory, později se rozšířil o účast mládežnických sborů a sborů dospělých. Velkou skupinou pravidelných účastníků se staly zahraniční pěvecké sbory. Od roku 1997 festival postupně nabíral „druhý dech“. Podle festivalové statistiky se jubilejního 30. ročníku v roce 2002 zúčastnilo 196 pěveckých těles čítajících 6835 účastníků, mezi nimiž bylo i 40 porotců posuzujících soutěž probíhající ve 22 různých kategoriích. Soutěžní i koncertní a seminární akce se uskutečnily ve 13 koncertních a chrámových prostorách olomouckého regionu. Zatímco počet účastníků v letech 2002–2007 dosahoval každoročně kolem 7000 osob a ve světě se tak zapsal k oblíbeným festivalům svého druhu, nastupující světová ekonomická krize roku 2008 přispěla k nižší účasti pěveckých sborů v následujících ročnících pěveckého festivalu. V letech 1992–2013 soutěžilo v rámci Iuventus Mundi Cantant, později v soutěžích Mundi Cantant a Mundi Cantant Superior celkem 2108 sborových těles z celé Evropy, Asie, Jižní a Střední Ameriky včetně špičkových sborů z České republiky.

Festival měl hudební význam pro samotné účastníky – sbormistry, sboristy, porotce a hosty, v dlouhodobém ekonomickém a kulturním smyslu však velmi pozitivně ovlivnil na mnoho let i olomoucký region a jeho turismus. Město poskytovalo festivalu organizační zázemí a vhodné koncertní prostory a jeho celostátní i mezinárodní přínos byl mimořádný. Je nám ctí na tuto tradici navázat a uspořádat přehlídku dětských a mládežnických pěveckých sborů. Vítejte v Olomouci!